neuvěřitelné akademické historky aneb kterak londýnská masarykova společnost pořádala večer upírů

"od rána prší. teď na chvíli přestalo, ale za chvíli určitě zase začne. dneska už nikam nepůjdu. ne jako včera, nechtěl jsem být celý den doma, tak jsem se pod záminkou nákupu šel projít. vzal jsem si i foťák a nacvakal pár obrázků. nebudou nic extra, ale omámila mě cizí, jiná, anglická realita. když jsem došel k temži, foukalo podzimně a trochu se dělaly i vlny. k temži to není daleko, skoro jako bych bydlel u moře."

napsal jsem sem včera poněkud rozjitřele, ale nevystavil, protože mi došel dech. dneska navážu jinde a jindy, i když to asi bude kostrbaté. chtěl jsem se sem detailně rozepsat o školním duscussion panel na téma the vampire, ale asi zůstanu jen u nástřelu několika momentů.

ne že by mě tolik zajímalo upírské téma, spíš jsem na seanci zavítal ze zvědavosti. nemalou roli hrála i malým písmem připsaná poznámka na letáku: wine will be served after the talk. vyklubala se z toho celkem veselá akce. trochu to bylo i k neuvěření. ani moc nevím, nakolik vážně to bylo myšleno, každopádně to asi bylo myšleno spíš vážně.

představte si sál plný undergrad a postgrad studentíků, mezi nimi několik vyučujících a na pomyslném pódiu sedí jeden profesor, čtyři doktoři a názvy pojednání "řecký upír" nebo "it´s in the genes: declining religion and the shadow of east europe in contemporary vampire film". první dva mluvčí měli vadu řeči (nevím proč, ale dřív jsem si myslel, že když si člověk v angličtině šlape na jazyk, není to poznat). u paní dr hajnes jsem celou dobu přednesu přemýšlel, jestli velevýrazný způsob, jakým si šlape na jazyk, není hraný, není součástí představení (jeden z vystupujících byl přestrojen za upíra), myslel jsem, že třeba až skončí, vycení upíří špičáky a nějakým bonmotkem nasadí svému jinak vcelku nezáživnému vyprávění korunu. no a ono ne. ona tak mluví normálně (a i rumunsky tak mluví, protože je lektorkou rumunštiny).

a tak se vrcholem večera stalo vystoupení dr tima beasleay-marrayho, mého programme tutora, který byl krátký, v přednesu vášnivý a přesvědčivý. v novinářské rádoby šťavnaté řeči by teď žurnalista napsal "důvod?", ale já to neudělám. mluvil o upírovi jako o symbolu a o dekadenci a trefně a originálně do toho zamíchal psychoanalýzu a i na lásku a touhu se v jeho bravurním proslovu dostalo (teď mě napadá, jestli to celé nebylo mířeno na nějakou sečtělou krásnou studentku). navíc mluvil z hlavy. na závěr zarecitoval překlad básně upír od karla hlaváčka a bylo. poslední příspěvek o filmu byl taky docela zajímavý, ale ne tak vášnivý a navíc už ve vzduchu viselo víno.

i kvůli němu jsem hledal slova hůře, když jsem pak venku zavedl hovor s kuřákem timem na slovenskou a českou literaturu. nemohl jsem si vzpomenout na ladislava mňačka, zato jsem tima upozornil na václava hraběte, kterého neznal. no a pak se objevil druhý badatel zabývající se češtinou na našem institutu. neznal jsem ho a měl ho za českého studenta, tak jsem mu začal česky tykat. u toho jsem zůstal, i když se z něj vyklubal amík a bývalý lektor české literatury na harvardu, co je na našem insitutu nový. po cestě na metro jsem se dozvěděl, že je jedním z pražských hemingwayů počátku devadesátých let, co přijel kvůli kafkovi, aby skončil v náruči české dívky.