would you like to become a salát specialista?

jednu chvíli to vypadalo, že mým pracovním oděvěm budou pumpky a klobouček s pérem, že budu s usměvavými bloďatými děvčaty v krojích s velkými výstřihy točit pivo rozjařeným englishmenům. manažer bavorské knajpy se ale dlouho neozýval, tak jsem mu v pátek zavolal, abych se dozvěděl, že nakonec teď lidi nepotřebuje, ale že se mám ozvat zhruba za tři týdny, to že budou lidi potřeba kvůli vánocům.

a tak jsem se v pátek po škole vydal na další, němci by řekli schaufensterbummel, až na to, že já při té procházce koukám po nápisech staff required. a když se mi podnik obzvlášť líbí, vlezu dovnitř navzdory absenci cedule a ptám se if they are not looking for some staff. nehledají. nehledali nikde. a já se začínal víc a víc vžívat do role nezaměstnaného ze třicátých letech. zasmušile jsem se svezl na green park, který mám "na trase", a zkusil štěstí v bistru jménem salade. tam mi řekli, že staff hledají, nechali si síví a že mám přijít v pondělí v deset. v pondělí v deset jsem se dozvěděl, že manařerka je fuč a že mám přijít ve čtyři do jiné pobočky. po poledni jsem si zase hrál na dělníka v roce 1933, došel jsem až do camdenu, ale staff nikde nerekvírovali, jen chlápek v arabské kavárně si napsal moje číslo a v jiném coffeehousu mi řekli, že se mám stavit v úterý, že tam není manažerka.

ve čtyři nula nula vstupuji do salátového bistra nedaleko saint paul´s přivítán asi manažerkou agou definitely from poulend (první slabiku u slova poland je třeba při vyslovení poněkud vyrazit z úst). sepisujeme nějaký formulář a že prý mě za chvilku čeká group interview. tak si všímám i dalších kandidátů v krámu, které jsem měl za hosty. asi pákistánec, pak trochu arab, nějaký latino a neidentifikovatelná holka, patrně eastern european. za chvilku doráží poslední do party. hrne se k aze, která je ve skutečnosti agata, a spouští z voleje po polsku. do you speak english, povídá manažerka a polka, že ne, že ani slovo. tak přecházejí do polštiny. manažerka jí říká, že teď bude group interview a že to může zkusit, že přeci trochu umět musí. tak polka zůstává.
na scénu přichází obtloustlý pivní angličan, nějaký tim nebo tom whatever. šéfuje lidským zdrojům nebo co. každý máme napsat svoje jméno a přilepit si ho tak, aby ho každý viděl. následují pohádky o firmě, při nichž se mu pohupuje obrovský pupek, sem tam fórek, spojení typu great customer service, great communication skills bla bla. pak se máme představit my. no a že si uděláme group interview. to spočívá v tom, že se zeptá na otázku. a my si odpovědi na ni máme navzájem říkát s potenciálními kolegy (aby se ukázalo, jak velcí jsme team plejeři). ve skupině jsem s georgem, co působí trochu jako z marseilleskýho ghetta, v kotletkách má vyholenej tenoučkej proužek. mou druhou sparingpartnerkou je polka. mlčí.
první otázka byla "what´s your favourite food?" george: pizza, já: pasta, polka: - . další otázka "what´s your favourite sport and sport club?" george má rád basketbal a manchester. tlusťoch tottenham ("well, we have troubles, but, hahaha"). kromě jiných podobných padla i otázka "what is for you great customer service?". v celé té hře šlo o pozici "salát specialista" (angličtina má dar opsat i sebevětší sračku honosně, nejraději mám v tomto kontextu spojení award-winning). tlusťoch se loučí s tím, že nám děkuje za čas, že cedulku se jménem máme nalepit na stůl u místa, kde jsme seděli, a že nám dají do týdne vědět, ať už jsme uspěli, nebo ne. doma pak po večeři bombarduju emailové schránky manažerů restaurací, barů a hospod, kteří na gumtree.com hledají waitera. mezi obeslanými je i jistá gabriela z yo sushi baru v harrod´s, která mi kolem osmé volá, že se mám druhý den stavit.

v příštím díle uvidíte: 

první britskou opilost
první britskou kocovinu
poněkud krátké kalhoty z asdy a několikero sprintů v nich
dramatickou peripetii se suspended picadilly line
geniálního teoretika nacionalismu a.d.smithe osobně
mekkou slovenčinu
a skotského krtka