v osobním strážci říká kevin costner černému řidiči něco v tom smyslu, že pravidlem je, že vždycky zemře černý řidič. zajímalo by mě, jestli by vtípek pobavil i bez výjimky černé řidiče, které míjím, když si zpestřuju svoji everydayness a místo přes bank jedu domů jubilee line přes canary wharf.
vyjedu eskalátory a připadám si trochu jako na jiné planetě a trochu jako ve středu dění. kouknu napravo na ústředí reuters a vzpomenu na skutečné hvězdy oboru typu milana fridricha a miloše čermáka, které jsem ve své, nyní ukončené novinářské kariéře, potkal. pak už míjím ony šoféry, kteří znudeně postávají u kár s černými zadními skly a čekají na kapitány průmyslu.
měl jsem veřejnoprávněrozhlasovou návštavu evu a jana. ze čtenářů se na několik dní stali spoluobyvatelé mojí tiny room a postavy příběhu. jeník byl třeba u toho, když jsem se spolubydlící siri ze švédska překonal hranici "hi-hi-komunikace". tématem hovoru bylo její doma a co o něm víme, lépe řečeno co švédského známe. siri je z uppsaly, takže víme, že tam je univerzita, že tam je hokejový klub. u hokeje jsme se trochu zdrželi a zavtipkovali, pak známe ingmara bergmana a švédskou ocel a pak už šla siri spát.
dokonce jsem si popovídal i s jejím přítelem/manželem marcelem z brazílie. snídal vločky, slunce svítilo do kuchyně přes žaluzie pěkně zešikma a on skoro až vyprávěl, jak začal studovat v brazílii medicínu, pak mu došly peníze, tak se sebral a odjel sem. teď dělá v jedné restauraci, prý je to trochu gay restaurace. už se zapsal na univerzitu a příští rok začne tam, kde v brazílii přestal. do brazílie se vrátit nechce.
vrcholem návštěvy se kromě jeníkova interview s petrem čechem stal zápas slavie s arsenalem. byl jsem u toho, dokonce i sešívané tričko jsem na sobě měl (asi to mělo něco do činění s identitou, o které mluvíváme na seminářích nation, identity, power pana dr moula). s evou jsme viděli několik oněch proslulých anglických rodinek, co chodí na fotbal i s mámou. hráče arsenalu vyvolávali jenom křestním. viděl jsem naživo obrázky známé z televize, děti s kulatou plachtou uprostřed hřiště a tak. slávističtí fanoušci skandovali kdo neskáče fandí spartě a hoši bojovat. hoši bojovali marně, i na dálku bylo vidět, že běhají prostě moc pomalu. za stavu 6:0 to dlouho vypadalo na tenisový výsledek, ale nakonec přidali ještě jeden. walcott calls the shots as slavia suffer, psal druhý den the london paper.
časem možná přidám obrázky, co jsem na arsenalu nacvakal na blbeček.
vyjedu eskalátory a připadám si trochu jako na jiné planetě a trochu jako ve středu dění. kouknu napravo na ústředí reuters a vzpomenu na skutečné hvězdy oboru typu milana fridricha a miloše čermáka, které jsem ve své, nyní ukončené novinářské kariéře, potkal. pak už míjím ony šoféry, kteří znudeně postávají u kár s černými zadními skly a čekají na kapitány průmyslu.
měl jsem veřejnoprávněrozhlasovou návštavu evu a jana. ze čtenářů se na několik dní stali spoluobyvatelé mojí tiny room a postavy příběhu. jeník byl třeba u toho, když jsem se spolubydlící siri ze švédska překonal hranici "hi-hi-komunikace". tématem hovoru bylo její doma a co o něm víme, lépe řečeno co švédského známe. siri je z uppsaly, takže víme, že tam je univerzita, že tam je hokejový klub. u hokeje jsme se trochu zdrželi a zavtipkovali, pak známe ingmara bergmana a švédskou ocel a pak už šla siri spát.
dokonce jsem si popovídal i s jejím přítelem/manželem marcelem z brazílie. snídal vločky, slunce svítilo do kuchyně přes žaluzie pěkně zešikma a on skoro až vyprávěl, jak začal studovat v brazílii medicínu, pak mu došly peníze, tak se sebral a odjel sem. teď dělá v jedné restauraci, prý je to trochu gay restaurace. už se zapsal na univerzitu a příští rok začne tam, kde v brazílii přestal. do brazílie se vrátit nechce.
vrcholem návštěvy se kromě jeníkova interview s petrem čechem stal zápas slavie s arsenalem. byl jsem u toho, dokonce i sešívané tričko jsem na sobě měl (asi to mělo něco do činění s identitou, o které mluvíváme na seminářích nation, identity, power pana dr moula). s evou jsme viděli několik oněch proslulých anglických rodinek, co chodí na fotbal i s mámou. hráče arsenalu vyvolávali jenom křestním. viděl jsem naživo obrázky známé z televize, děti s kulatou plachtou uprostřed hřiště a tak. slávističtí fanoušci skandovali kdo neskáče fandí spartě a hoši bojovat. hoši bojovali marně, i na dálku bylo vidět, že běhají prostě moc pomalu. za stavu 6:0 to dlouho vypadalo na tenisový výsledek, ale nakonec přidali ještě jeden. walcott calls the shots as slavia suffer, psal druhý den the london paper.
časem možná přidám obrázky, co jsem na arsenalu nacvakal na blbeček.
3 comments:
Pockej...ukoncene nebo prerusene kariere?
původně přerušené, ale když nás viděl, tak ukončené :)
není ukončená je "nyní ukončená", takže ukončená je v tuto chvíli a kdo ví, co bude v jinou
Post a Comment