při psaní mě nejvíc baví vymýšlení titulku, ale teď zrovna nemůžu na žádný přijít

předevčírem jsem neúmyslně obnovil tradici nekontrolovaného procházení. i když jsem tentokrát měl konkrétní cíl - odevzdat cv ve dvou hospodách ("vysněný" bavarian beerhouse byl mezi nimi) - nakonec se mi podařilo udělat dokonalé několikakilometrové a dvouhodinové kolečko. po uzavření kruhu jsem rezignoval a do beerhousu se svezl metrem.
do druhé hospody jsem se vydal až včera vyzbrojen číšnickým sívíčkem, ve kterém jsem zamlčel světlé čétéčkovské body mojí dosavadní kariéry a vyzdvihl několik nárazových zkušeností pinglovské povahy (profesní strečink). po cestě do hospody, která se jmenuje "the old queens head", jsem potkal motorkáře s českou vlajkou na stroji, pak další dva našince, které jsem po špionsku kus cesty poslouchal, a taky jsem byl svědkem homosexuálně cyklistické hádky dvou partnerů na křižovatce. honza kalousek někde říkal, že to je pověra, že jeden je v páru víc holka a druhý ne, já o tom nic nevím, ale ten, co se mi zdál víc jako holka, křičel dost vysokým hlasem na toho druhého "you knocked into me!" a uraženě popojížděl dopředu a dozadu, když mu ten druhý domlouval. pak už byla zelená a odjeli pryč (ten "holka" se snažil druhému neúspěšně ujet). v hospodě si holka vzala síví, zeptala se, o jakou pozici se ucházím, já řek, že waiting a ona, že ok, že dá životopis manažerovi. teď už musím jen waiting, ale větší naděje vkládám do bavorské knajpy, tam mi manažer po rozhovoru auf deutsch víceméně přislíbil "probeshift".

včera večer jsem ale ještě zůstal na druhé straně barikády a zašel na sraz spolužáků, který inicioval bulhar pavel. byl tam starý známý james, co mi minule vyprávěl o pádech v bulharštině. mírně jsme si zakonverzovali v bulharštině. minule byl asi dost nalitej, což mi i říkal někdy v pondělí ve škole na chodbě, když se mě ptal na jméno. myslím, že se mu líbí anelie, což mě trochu sere. ne proto, že by se mi líbila, ale protože si sedá pořád vedle ní a já si s ní nemůžu pokecat. pak tam byli ještě nějací bulharští světáci, kteří potom chtěli jet do jiného baru taxíkem. james si mě naklonil prohlášením, že taxíkem nejedem, "we are students."
bavil jsem se taky s pavlem, kriticky jsme nahlédli pověst londýnských škol, zažertovali o českém pivu. téma se ten večer stočilo i na čtyři jazyky a vlastně na jeden, na srbštino/chorvatštino/černohorštino/bosňáčtinu, protože přítomná byla mně do té doby neznámá spolužačka jelena z bělehradu/černé hory, co má srbský i černohorský pas.

společnost jsem musel opustit mezi prvními, jelikož poslední tube nečeká. byl to můj první páteční večer v mhd a tak jsem nasával alkoholem podmíněnou atmosféru. někteří čekali na vlak vleže nebo vsedě na zemi a, když přijížděl, zvedali se vrávoravě. pohledy byly spíše kalné, moje asi jen trochu, vzhledem ke spořivé půldruhé pintě v oběhu.
vlak přijede, otevřou se dveře, všichni se začnou zběsile hrnout dovnitř nebo ven. a chaos huhňavě usměrňuje týpek řidič s "this train is ready to dipá" a "mind the dó". omylem jsem se rozjel na opačnou stranu, ale nebyla to chyba fatální, protože jsem to domů vzal jubilee line přes canary wharf. z vagónů si pamatuju pána s výjimečně červenou hlavou, kudrnatou slečnu zbloudilou ze třicátých let a obrovský titulek daily mailu OBESITY DEADLIER THAN SMOKING.