...

měli jsme tu nějaké stížnosti týkající se sentimentálního tónu, tudíž přicházím s pokusem o velký příběh, vyprávění, tapetu, kládu. doba mezi druhou a třetí ráno, pinglovská únava smíchaná s doznívající kocovinou a dech upomínající na kouřenou vodní dýmku jsou pro to vhodné okolnosti. započněme tedy pátkem, kdy jsem velikonoční bank holiday oslavil stylově prací en rose. manažer "mého týmu" totiž nebyl odvolán, pokračujeme v tradiční nefrancouzské leč značně frankofilní sestavě.
i sobota přinesla roznášení house, french a veg breakfasts, lattés a jím podobných. deštivé počasí nám odehnalo dost zákazníků, takže shifta byla docela poklidná. skončil jsem o hodinu dřív, shltnul staff food a vyrazil domů. po cestě jsem uvažoval, jestli si nechat ujít "end of term party", poslední to večírek druhého semestru. protože oficiální školní sedánky většinou vynechávám, přemluvil jsem se, že studium není jen studiem knih a a že realita britského studentského života je vlastně mojím dalším předmětem. byla pěkná klendra, nicméně jsem se rozhodl zahrát proslaveným coldplayovským sáčkem na britpopovou strunu. zkušený londoner ví, že v metru je horko a že metro je všude, takže nad zemí stráví jen cestu od stanice k hospodě/klubu, případně kuřácké notpauzy před hospodou. původně se seance konala v jakémsi posh baru loop, odtud ale byla naše společnost vykázána, poněvadž po deváté se klub zavřel pro neformálně oblečené. došel jsem akorát, abych kolegy zastihnul mezi dveřmi na odchodu do jiného klubu.
vizuální problém s večírky ssees, které navštěvuji, se týká vzhledu mých kolegyň. jakési nepsané pravidlo udává, že večírky undergraduate a postgraduate (já jsem to druhé) se nemýchají, obě kategorie se drží odděleně a coby postgraduate by člověk měl patrně koukat na "ty mladší" poněkud s patra. smutnou skutečností je, že mezi postgraduálními studentkami nejsou pěkné dívky k nalezení. chtělo by se říct, že akademická dráha není pro přitažlivé dívky přitažlivá, kdo ví, ssees je přeci jen malý vzorek. každopádně zmíněný jev je velevýhodný pro některé mé neotylé kolegyně, které se v našem akademickém prostředí stávají jednookými královnami krásy.
na večírku jsem zapředl hovor třeba s pavlovým kamarádem, jehož jméno jsem zapomněl, nicméně jsem s ním prověřil některé tematické okruhy učebnice bulharštiny. mrzí mě, že jsem si víc nepopovídal s ratkem, srbským junior managerem londýnské investiční banky, jehož bratr je mým kolegou. ke konci již dost nucená konverzace proběhla s jakýmsi slovenským spolužákem. komunikace s ním byla ale dost jednosměrná, dojem na mě měly patrně udělat jeho příběhy ze slovenské finančí scény, které je údajně vycházející nebo už vyšlou hvězdou. nudilo to. opakem byl černoch, který "dohlížel" na clubbery na pánském záchodě klubu. na umyvadle byly jako návnady nejrůznější voňavky, žvýkačky i lízátka, které měly podnapilého člověka svést, aby byl následně psychicky donucen dát mladému hajzldědkovi zpropitné. i já jsem dal, ale spíše ze solidárnosti (vím, jak nepěkně spíláme v la vie lidem, co "netipují", třeba dneska nechali jedni velcí vtipálci místo pár liber čokoládová vajíčka). zapředl jsem s chlapíkem při každé návštěvě wc hovor, lidi prý dělají strašné věci, crucial hour přichází mezi druhou a třetí. součástí jeho povolání je i uklízení následků.
zajímavý byl i "chat" s kamarádem americké spolužačky irin, co se mnou chodila v prvním semestru na kurs o nacionalismu. nikdy předtím jsem si s ní nepovídal, ale když jsme se potkali, objali jsme se a políbili jako nejlepší přátelé. její kamarád, jehož jméno jsem zapomněl, byl vlastníkem iránského i amerického pasu, jinak nastávajícím právníkem a absolventem columbia university. má rád šácha, plzeňské pivo a myslí si, že mccain (bohužel) vyhraje. s novými kalifornskými přáteli jsem večírek zakončil a vydal se hledat noční bus. ztratil jsem se a našel, tipnul si správný autobus a na bank poznal podle čekající partičky bengálců, že jsem na správné zastávce, z které vede cesta na "můj" isle of dogs. ráno bylo nepříjemné, naštěstí byla neděle v la vie mrtvá a boalem mě pustil po třech hodinách domů. určitě to šlo napsat trefněji, vtipněji, večírek si říká o detaily, odpozorované jemnosti, ale hodina se říká o spánek úporněji. dobrou.

край

tak jsme to ve škole zařízli. druhému semestru zazvonil konec, ale akademické pohádky konec ještě není. včera byla v ssees poslední z řady pitek "bring your bottle". vynechal jsem ji, pořádal jsem vlastní sólo akci "bring sushi", a tak jsem jen ráno na cestě od metra potkal opuchlého toma, z úst mu táhla ohnivá voda.
na poslední hodinu kursu travel writing donesla americká paní učitelka wendy koblížky od krispy kream. hodina proběhla příjemně, i nějaká ta post-strukturalistická mírně samolibá samomluva k členům akademické obce, při které se snažím porozumět, co chce mluvčí říct, jen ze začátku a pak se utíkám do království snů, byla na programu. nick holt bere všechny ty pošuky typu benjamina a derridy trochu moc vážně. rumunka raluca občas přidá svoji úvahou trošku do mlýna. musím ale podotknout, že její angličtina je vynikající, minimálně forma je vynikající, jestli je prázdná s určitostí posoudit nemůžu.
na kursu history, myth and nation in south-eastern europe bylo loučení trochu hořčejší, přeci jen byl dvousemestrální a tak nějak jsme si na sebe zvykli a navíc dr dajzings kromě akademické erudice dostává i předsudkům o sympatických holanďanech. poněkud odlehčeně jsem odvyprávěl téma mojí eseje o rodinných fotografiích, aneliin fotoaparát naši skupinku zvěčnil samospouští a šlo se.
já na oběd do kantýny, kde si poslední středy dopřávám polévky s bagetou namazanou máslem za libru a půl. bulharská konverzace s anelií a pak knihovna a kurs bulharštiny s ilijou alias panem dr nadinem "dumičkou". dneska přišla i finská spolužačka ulastina, co spadla nedávno z koně a polámala si kde co. od gramatiky jsme tradičně utíkaly k hovorům na různá témata. dneska šlo o tibet, kosovo i evropské fondy. no a pak 'kraj' a metrem přes bank na canary wharf, kde se ze mě stal, je to ale podivné slovo, poslíček (po svých).

můj tým a můj tým

přijdu domů z práce, v kuchyni hodím řeč s dariou, naší novou ruskou spolubydlící, o anglickém filmu, co právě běží na bbc two. když zmizí vyzvednout sestru na letiště, přepnu si to na fotbal tottenham-eidhoven, protože timesy ukradnuté v citi bank při čekání se suši igelitkou jsou k večeři moc náročná zábava. vlastně koukám na "svůj" klub, ne že bych tolik fandil spurs, to jen časté dotazy na anglický tým, kterému fandím, mě donutily vybrat si ten "svůj". tady nestačí říct slavia, protože oni si myslí, že každý má i ostrovní tým svého srdce. tak jsem si vybral tottenham, protože na podzim hodně prohrával. a taky tam hraje berbatov, co pochází ze stejného města jako můj učitel bulharštiny. tottenham (čti [totnm], ne jako standa bartůšek [totnhem]) nedal penaltu, je z kola ven, já vypnul telku, postavil vodu na hruškový čaj a vzápětí se jal psát o tom, co se za blogerský půst navršilo.
měl jsem návštěvu. bylo to hezké. byli jsme v portsmouthu. teď už jsem zase zpátky v každodennosti. začala mi sobotní shiftou v la vie en rose. možná, že byla poslední, protože měníme majitele. stávající manažer bualem odchází a s ním možná i jeho team - kuchyně se slovákem mirem a bandou alžířanů, co o něčem nepřetržitě arabsky diskutují, a taky alžírofrancouz vilfried, rusolotyš eduards, alžířan tizi a já. ještě to není jisté, poslední směnu máme tento víkend, potom se uvidí.
i ve škole se to chýlí k závěru, druhý semestr má namále a pak už jen psaní a psaní esejí. koukám, že se ten příspěvek stává nějaký popisný, tak já to ukončím a "zprávařské" nuance naservíruji zainteresovaným elektronickou poštou.
jen bych ještě mohl představit novou spolubydlící. jsem za její příchod rád, protože odchod brazilsko-švédského páru znamená častěji volnou koupelnu a víc místa v ledničce - daria je jen jedna. studuje architekturu, třídí odpad, ale neoplachuje po sobě vanu. naneštěstí v ní nechává i vlasy, takže voda potom hůře odtéká. ze začátku jsem si myslel, že je kráva - ne kvůli ucpanému odpadu - teď už si to nemyslím. jen mi vadí, že občas dost přehrává, asi jak chce zanechat dobrý dojem nebo co.