...

měli jsme tu nějaké stížnosti týkající se sentimentálního tónu, tudíž přicházím s pokusem o velký příběh, vyprávění, tapetu, kládu. doba mezi druhou a třetí ráno, pinglovská únava smíchaná s doznívající kocovinou a dech upomínající na kouřenou vodní dýmku jsou pro to vhodné okolnosti. započněme tedy pátkem, kdy jsem velikonoční bank holiday oslavil stylově prací en rose. manažer "mého týmu" totiž nebyl odvolán, pokračujeme v tradiční nefrancouzské leč značně frankofilní sestavě.
i sobota přinesla roznášení house, french a veg breakfasts, lattés a jím podobných. deštivé počasí nám odehnalo dost zákazníků, takže shifta byla docela poklidná. skončil jsem o hodinu dřív, shltnul staff food a vyrazil domů. po cestě jsem uvažoval, jestli si nechat ujít "end of term party", poslední to večírek druhého semestru. protože oficiální školní sedánky většinou vynechávám, přemluvil jsem se, že studium není jen studiem knih a a že realita britského studentského života je vlastně mojím dalším předmětem. byla pěkná klendra, nicméně jsem se rozhodl zahrát proslaveným coldplayovským sáčkem na britpopovou strunu. zkušený londoner ví, že v metru je horko a že metro je všude, takže nad zemí stráví jen cestu od stanice k hospodě/klubu, případně kuřácké notpauzy před hospodou. původně se seance konala v jakémsi posh baru loop, odtud ale byla naše společnost vykázána, poněvadž po deváté se klub zavřel pro neformálně oblečené. došel jsem akorát, abych kolegy zastihnul mezi dveřmi na odchodu do jiného klubu.
vizuální problém s večírky ssees, které navštěvuji, se týká vzhledu mých kolegyň. jakési nepsané pravidlo udává, že večírky undergraduate a postgraduate (já jsem to druhé) se nemýchají, obě kategorie se drží odděleně a coby postgraduate by člověk měl patrně koukat na "ty mladší" poněkud s patra. smutnou skutečností je, že mezi postgraduálními studentkami nejsou pěkné dívky k nalezení. chtělo by se říct, že akademická dráha není pro přitažlivé dívky přitažlivá, kdo ví, ssees je přeci jen malý vzorek. každopádně zmíněný jev je velevýhodný pro některé mé neotylé kolegyně, které se v našem akademickém prostředí stávají jednookými královnami krásy.
na večírku jsem zapředl hovor třeba s pavlovým kamarádem, jehož jméno jsem zapomněl, nicméně jsem s ním prověřil některé tematické okruhy učebnice bulharštiny. mrzí mě, že jsem si víc nepopovídal s ratkem, srbským junior managerem londýnské investiční banky, jehož bratr je mým kolegou. ke konci již dost nucená konverzace proběhla s jakýmsi slovenským spolužákem. komunikace s ním byla ale dost jednosměrná, dojem na mě měly patrně udělat jeho příběhy ze slovenské finančí scény, které je údajně vycházející nebo už vyšlou hvězdou. nudilo to. opakem byl černoch, který "dohlížel" na clubbery na pánském záchodě klubu. na umyvadle byly jako návnady nejrůznější voňavky, žvýkačky i lízátka, které měly podnapilého člověka svést, aby byl následně psychicky donucen dát mladému hajzldědkovi zpropitné. i já jsem dal, ale spíše ze solidárnosti (vím, jak nepěkně spíláme v la vie lidem, co "netipují", třeba dneska nechali jedni velcí vtipálci místo pár liber čokoládová vajíčka). zapředl jsem s chlapíkem při každé návštěvě wc hovor, lidi prý dělají strašné věci, crucial hour přichází mezi druhou a třetí. součástí jeho povolání je i uklízení následků.
zajímavý byl i "chat" s kamarádem americké spolužačky irin, co se mnou chodila v prvním semestru na kurs o nacionalismu. nikdy předtím jsem si s ní nepovídal, ale když jsme se potkali, objali jsme se a políbili jako nejlepší přátelé. její kamarád, jehož jméno jsem zapomněl, byl vlastníkem iránského i amerického pasu, jinak nastávajícím právníkem a absolventem columbia university. má rád šácha, plzeňské pivo a myslí si, že mccain (bohužel) vyhraje. s novými kalifornskými přáteli jsem večírek zakončil a vydal se hledat noční bus. ztratil jsem se a našel, tipnul si správný autobus a na bank poznal podle čekající partičky bengálců, že jsem na správné zastávce, z které vede cesta na "můj" isle of dogs. ráno bylo nepříjemné, naštěstí byla neděle v la vie mrtvá a boalem mě pustil po třech hodinách domů. určitě to šlo napsat trefněji, vtipněji, večírek si říká o detaily, odpozorované jemnosti, ale hodina se říká o spánek úporněji. dobrou.