03/11/2007

obdíl

navzdory avízům se scénárista rozhodl vložit mezipříběh. nepůjde o reklamu, takže neodcházejte od obrazovek. dnešní zápis bude stručný a mírně podnapilý, nedlouhý a neklíčový, začneme před polednem. to jsem se probudil. bylo to akorát na ráno, jaké mám rád. škola začíná za dost dlouho na to, abych ve chvíli, kdy se probudím, nemusel vyskočit a začít zmateně pobíhat, narychlo mazat chleba, nechávat vařit vodu, čistit si zuby a pálit si pusu nevychladlým čajem. dneska mám dost času. i na kafe a tousty a muesli s jogurtem i na zavolání do jobcentre kvůli national insurance number. to, že když vyrážím na dlr, už jdu pozdě, je věc jiná. ale pan učitel bulharštiny je bohém, takže ani nepopobíhám. kdyby to bylo ve čtvrtek a já nestíhal nejšn ajdentity end paur, byl bych nervóznější. to kvůli trochu zabijáckému pohledu, který akurátní pan dr moul hází na pozdě přicházející.
mnogo se izviňavam a přicházím pozdě o půl hodiny, ale to nevadí, ani jsem o nic nepřišel, protože čteme kapitolu z baj gaňa, zjednodušeně bulharského švejka. epizoda, kterou už jsem četl, se odehrává v praze. bulharský křupan gaňo je na návštěvě u profesora jirečka.

v pět hodin je sraz na king´s cross. spolužák stojan (bg) má narozeniny, tak jedeme k němu domů slavit. oslavenecká skvadra sestává s anelie (bg), pavla (bg), jeleny (scg), jejího přítele (scg), dvou němců, nějaké bulharky, spolužáka angličana a poloangličana/polobulhara, spolubydlícího stojana. zprvu to vypadá trochu nezáživně, s tím, jak přibývá prázdných lahví, se seance stává nebo alespoň zdá, zábavnější. pošprechtil jsem s němci a procvičil svůj údajný jihoněmecký přízvuk na ekologických tématech. zavtipkoval jsem se srbským párem o srbském námořnictvu. na bulharských pozicích jsem se zúčastnil bulharsko-anglobulharské debaty o komunismu. s anelií jsem vyvraceli sašovi, že východní evropa byla okupovaná sovětským svazem, že to tak říct nemůže, namítali jsme, že to vidí moc jednoduše. vidí to anglicky, i když je angličan jen po mamince. pak stojan ohlásil, že máme patnáct minut na poslední vlak a šlo se.

k diskotékovému tahu vytrvalých jsem se nepřipojil, v metru jsem se zasníval nad fotografickými knížkami od koudelky a holomíčka, co mám z knihovny. myslel jsem při tom na tu jinou, lepší czechness, která možná není tolik vidět, ale taky někde je.

1 comment:

Anonymous said...

good east side story

~your anonymous admirer~