při psaní mě nejvíc baví vymýšlení titulku

vyvinul jsem si strategii poznávání londýna. když skončím na univerzitě, vyberu si ulici a jdu jejím směrem tak dlouho, až mě to přestane bavit. pak začnu hledat metro, protože metro je v londýně na každém rohu, netrvá to většinou dlouho.

předevčírem jsem takhle maně došel do camden townu a potkal tam japonského punkáče, kterého jsem viděl na picadilly circus v dubnu, když tam dělal ožralej bordel. tentokrát ale držel spořádaně reklamní ceduli na nějaký krám, který určitě vlastní nějací people following alternative subcultures, most notably goth, punk and emo. 

včera jsem taktiku opakoval, jen s tím, že jsem cíleně dojel do notting hillu a začal až tam. nezávislé knihkupectví hugh granta jsem nenašel, ale zato jsem narazil na české velvyslanectví a přes kensington gardens došel mimoděk až k serpentine gallery. na návštěvu expozice jsem neměl síly, alespoň jsem nakouknul do obchodu. bylo tam dost lidí umělečtějšího typu, pár japonských studentek patrně artu a taky spousta knih s originálními vydesignovanými obaly a názvy jako art after conceptual art nebo is art history global, hodně jich bylo i v němčině, protože berlín táhne scénu. opustil jsem serpentínu a pokračoval hyde parkem podél dráhy, kterou tam mají lordi na projížďky koňmo. blázny ve speakers´ corneru se mi poslouchat nechtělo, zamířil jsem podzemkou domů.

večer mi katq, jak se to v bulharské esemesštině přepisuje, půjčila průvodce po londýnských galeriích a museích. dnešek byl tudíž možností odškrtnout si první - photographers´ gallery. výstava se jmenovala shemelis desta´s ethiopian archive 1963-1982 a byla zajímavá spíš historicky než fotograficky. hodně fotil na středoformát a dělal to dost obyčejně, protože měl ale co chvíli před objektivem fidela castra na návštěvě u haile selassieho a podobné papaláše, byly to zajímavé obrázky. skoro větší pozornost než fotkám jsem ale věnoval popiskům.

druhou výstavku jsem jenom proletěl cestou k bookstoru, kde to bylo mnohem zajímavější. prodávala v něm třeba slečna s nejjasněji červenou obrubou brýlí, jakou jsem kdy viděl. fotoknížek tam bylo tolik, že jsem si je radši ani nezačal moc prohlížet (asi tam budu jezdit odpočívat), ale nejlepší byla vitrínka, kterou nemohl žádný umělec v jinošských letech minout aniž by mu srdce poskočilo. měli v ní vyskládané různobarevné loma, i holgy tam měli a pro neopakovatelnost okamžiku i slušný výběr polaroidů. všechno, co si subjektivní dokumentarista může technically ke štěstí přát.

domů jsem se vrátil přes embankment, k večeři byly těstoviny se zeleninou, kterou dům dal (brzo si budu muset koupit nějakou flákotu), pohádka na dobrou noc o pohádkách o minulosti měla trochu složitější název: Theorizing Historical Myths in Balkan Societies and Beyond. Part I: Enlightenment vs. Functionalism.  



ještě jsem sem chtěl vtěsnat něco trefného o tom, že tu vídám hodně párů, ve kterých je žena rozteklá až běda a muž má jen lehký podbřišek, a láskyplně se drží za ruce, ale nějak mě nic nenapadlo.