mind the gap ii

ukázalo se, že první den ve škole pro mě nebude prvním, první den ve škole pro mě totiž ještě oficiálně nenastal.

v pondělí jsem absolvoval první hodinu předmětu theory and practice of social research (později jsem se dozvěděl, že ten předmět vůbec nemám mít zapsaný), bylo to celkem zajímavé. potom jsem běžel na sís, jak tady říkají, neboli ssees, neboli school of slavonic and east european studies. tam jsem se dopátral student administration, abych se mohl zapsat. zapsat jsem se nemohl, protože nejdříve se musím zapsat "celouniverzitně". to mají na starosti v registry, zamířil jsem tudíž do registry. tam mi řekli, že jim ještě nepřišli potřebné dokumenty, že se mám stavit odpoledne. to znělo celkem slibně, takže jsem spokojeně odešel na kurs intermediate russian.

protože jsem ale nepsal test, který psali během induction week, nezbylo pro mě v kursu místo. nezaváhal jsem a běžel do páteho patra na new language serbian/croatian, protože nějaký jazyk mít zapsaný musím a intermediate bulgarian nenabízejí. paní učitelka je srbka nebo chorvatka nebo bosňačka a je milá a je to spíš slečna, ale nakonec asi raději přeci jen půjdu na new bulgarian, kde bych mohl excelovat a mít tak víc času na mytí nádobí, na které mám při hledání práce velké vyhlídky.

po kursu jsem běžel na registry, kde mi řekli, že sorry, ale že papír ještě nepřišel a že mám jít na department a trochu je popohnat. tak jsem šel zpátky na student administration s tím, že chyba je na jejich přijímači. tam řekli hm a zavedli mě za catherine newlove (pěkné jméno, že) z admissions. ta byla milá, omlouvala se a prozradila mi, že problém se týká mého bachelor degree, ale že prý je to byrokratická záležitost a že se to vyřeší, že mi dají do zítřka vědět. ještě ten den večer mi volá doctor beasley-marray a taky se omlouvá a taky že se to vyřeší a že velmi pravděpodobně to bude ok.

v úterý se nikdo neozval, tak jsem zašel dnes ráno za paní novoláskovou. ještě nic neví, ale mám si zajít za panem beasley-marray. od něj vím, že problém není na mojem institutu, ale na celouniverzitní admissions, kde přemýšlí o tom, jestli je můj bakalář vyhovující, nezaznamenali totiž ještě, že už je v česku taky bakalář a ne jen magistr. doctor beasley marray mě ujistil, že on ví, co je "bakalarž" (vede kurs slovak literature from post-stalinism to post-genitalism, to by mě zajímalo co tím post-genitalismem myslí) a že jim to vysvětlil a že by to mělo dobře dopadnout, ale že možná taky ne. ať prý normálně navštěvuji kursy. na rozloučenou mi, ač nemám narozeniny, popřál česky "všechno nejlepší".

tolik o uvíznutí v informační mezeře boloňského procesu. jinak najíždím na londýnský životní styl, ráno se tlačím v metru, snídám houbovitou veku místo chleba a obracím každou libru. dokud se nevyřeší škola, nemůžu si zařídit studentskou tramvajenku ani účet a když nemám účet, tak se těžko shání práce. jsem v takovém mezidobí, nebo v no man's land a čekám na wendepunkt, který klaus mann napsal jako turning point.