балканска всувка

za pet minut pul devaty jsem dorazil na florenc k autobusu spolecnosti katev travel. pred nim uz postavali opalenejsi panove a popotahovali z poslednich cigaret pred dlouhou cestou (dalsi cigo si daji az za tri hodiny na brnenskem autobusovem nadrazi). nalodeni probehlo uspesne a ja jsem mel s vyhledem na pristich 21 hodin cesty radost, ze sedim sam. volne misto vedle me se mi podarilo uhajit i v brne, kde jsem svoje dve sedadla pokryl zmeti knizek, casopisu, saly, bundy, lahve s vodou a baget. neustoupil jsem ani v bratislave, kde jsem co nejvic roztazenej predstiral pred nove pristoupivsimi spanek. stejna metoda mi pomohla i na pumpe kdesi v madarsku, kde pristoupily posledni dve spolucestujici. oproti letu mel nas autobus relativne neojety gumy. letni obuti totiz pripominalo spis gumy formule jedna.
na hranicich se slovenskem, madarskem i srbskem si celnici vyvolavali z autobusu porad ty samy tri lidi. dva panove a pani vzdycky zmizeli v celnicky kukani, asi po pul hodine se objevili a se schovyvavym usmevem ohlasili cenu. ta se lisila, jednou sto euro, podruhy dvacet.
asi po 20 hodinach jsme se probojovali srbskem a dorazili na bulharske hranice. a tady zacal duty free ritual. ja jsem se taky ucastnil a koupil pro mariny brachu konstantina karton cervenejch marlboro za osm a pul eura. pres hranice muze kazdej vzit jen jeden karton, takze kdo kupuje kartonu vic - ten prede mnou jich vzal asi osm - dostane cernou nepruhlednou igelitku. ve dne je prejezd pres hranici zabavnejsi, protoze clovek muze ocenit kreativitu cestovatelu, ktery v uzemi nikoho rvou kartace do blatniku ziguliku, moskvicu a yug. do sofie jsme dorazili pred pul sestou, byla zima a ja se sel ohrat do cafe trafik pred hlavnim nadrazim.