tak to odpálíme: po několikaměsíční přestávce jsem se z východu přesunul opět na západ, tentokrát na západ echtovní.
autobus byl žlutý a atmosféra na florenci trochu připomínala odjezd titanicu: na nástupišti se tísnily cikánské rodinky střídající slovenštinu s maďarštinou, které si od cesty do nového světa slibují světlejší zítřky. před la manchem se při celní kontrole ukázalo, že se jim bez anglických slov budou hledat těžko.
až do plzně jsem se radoval, že sedím sám, pak ale přistoupilo ještě pět "štěstíhledačů" a ke mně přesadili slečnu zo slovenska s mastnými vlasy a zelenými kruhy pod očima, jaké jsem ani na tvářích kolegů z dobrého rána nespatřil. během nechtěného rozhovoru, který začal otázkou jestli se učím rusky, když jsem vytáhnul ruštinu pro samouky (řekl jsem, že ano), jsem se dozvěděl, že v londýně studuje už čtyři roky práva.
na "viktorku", jak říkají světáci, jsme dorazili už v pět britského. přesunul jsem se do nádražní haly, po cestě stylově potkal unaveného mobyho a při čekání na první metro pozoroval podroušené londoners, do kterých se míchali bezradně bloudící gastarbeitři z mého busu. nejvíc mě z místních zaujal chlapec v bílém tričku (bylo asi 8 stupňů), který po nádraží pobíhal s imaginární pistolkou, kryl se za stánky a vydával hodně vysoké tóny. zajímavý byl i pán v národním dresu se jmenovkou sympaťáka rooneyho. trumfla ho ale sťatá slečna v bílé plyšové minisukni s odhaleným vypouklým pupkem a její dva parťáci. kolorit dokreslovali emoušci v pohádkových střevících. pak ke mně přišel žebrák, že má hlad a jestli nemám libru, přání snižoval až na deset pí. odpověď "i am hungry too, sorry" ho zaskočila a zklamaně odešel.
s anelií (která studuje interior design) jsme se po menším zaváhání sešli na embankment a potom už jsme frčeli směrem na crossharbour, kde teď bydlím s nedkem, jeho sestrou kaťou (oba bg), sitou, nebo jak se jmenuje ze švédska a marcelem z brazílie. moje tiny room je opravdu tiny, ale na místní poměry je 300 liber s poplatky na měsíc výhra. zítra mě čeká první den ve škole, s hledáním práce si vzhledem k cenové hladině budu muset pospíšit.
6 comments:
Informačně vydatné, díky.
JKa
Doporučuji job coby napínač strun v All England Clubu nebo střihač trávníku na White Hart Lane, případně hloubič důlků na vybraném golfovém hřišti... :) Jak moc tiny je Tvá tiny room? Máme zhubnout? :)
Jenda Ká
je to vtipný, ta "gap" po leipzigu.
píšeš první post z londýna tak zkušeně, jako bys zrovna včera dopsal blog z lipska. myslím tím ty odkazy, strukturu vyprávění, evidentně předem
připravený a už cestou uvědoměný sled historek...
na jednu stranu je to filigránská práce, na sruhou stranu se těším, až si i londýn najde svůj vlastní, míň lipský, styl.
plopez.
Ahoj Štěpánku:-))) Děkuji za pěkné počteníčko, evokující mé vlastní memories na cestu žlutým busem na Viktorku:-)) Netrpělivě se těším na pokračování i na 20. října:-)) Ovšem musím přiznat, že tvá "tiny room" je ještě o jeden metr užší, než má "tiny kolejní room":-) Ale to neva, aspoň nebude třeba nasazovat ponožky na ruce:-) Jo a musím pochválit bratra, jako telefonní operátor Toulavé Dominy se nesmírně osvědčil:-)) Páčko a ať se daří...
Tvá T.D.
PS: Paní knihovnice z Hollaru dnes byla příjemně překvapena, když se od nás dozvěděla, že 15.října bude Domino o Bulharsku... Dokonce chce poslat záznam v mp3 a pošle to prý do bulharského rozhlasu:-) You will be famous:-)))))
hurá, hurá, příběh pokračuje! těším se na další epizody, virtuální kolego.
Peknes to vykreslil. Kdyby prisel hlad, mind ty zadni vchody supermarketu. Ale snad nebude treba. Pis jak jen to pujde. PK
Post a Comment