v pokoji je neteplo, maxim odnesl klíč od sklepa, tak si nemůžu dojít pro uhlí. teplota ale není zase tak nízká, stále ještě je spíš romantická.
dnes byl dlouhý den, který začal už včera. měl jsem noční v čt, nespal, skončil v šest a vyrazil rovnou na masaryčku. za pět minut sedm jel vlak. v kupé jsme byli čtyři, chvíli jsem přemýšlel, zda si sundat boty a natáhnout se přes celé sedadlo a pak jsem se přesně tak natáhnul. v leže jsem spal až do ústí, z ústí do děčína jsem klimbal v sedě. mezí ústím a děčínem fotogenicky pršelo, seděl jsem u okna proti směru jízdy a jednu chvíli přemýšlel, jestli mám fotit labe a kapky rozmázlý na okně. nakonec jsem byl línej vytahovat foťák z krosny, ten obraz si ale budu pamatovat.
v děčíně jsem měl dvě hodinky, chtěl jsem snídat levně, za koruny. bloudil jsem děčínem a hledal nějakou restauraci, měl jsem v hlavě míchaný vajíčka a kafe. nakonec jsem skončil v cukrárně se třemi chlebíčky a kávou s mlíkem v plastovém kelímku. chtělo se mi spát, ale čet jsem si. po cestě zpátky na nádraží jsem nakouknul do knihkupectví, ale na žádnou knížku, co by mě přemluvila, abych si ji koupil, jsem nenarazil.
na nádraží jsem čekal dvacet minut na motoráček do dolního žlebu, dal jsem si druhý kafe, tentokrát z automatu, a udělal dobře, že jsem chtěl cukr.
když jsem v dolním žlebu vystoupil, už nepršelo, chcalo. asi tři minuty jsem marně čekal v podchodu a pak vyrazil. za chvíli jsem měl mokrý boty, ale vítr mi foukal do zad, takže jsem měl promočený paty a ne stehna, to byl klad. za chvíli už nechcalo, ale přišlo to, čemu se ve zprávách říká déšť se sněhem.
za 40 minut jsem byl v schoeně a čekal na s-bahn. za chvíli dorazili i němci, kteří přijeli přívozem z hřenska, kartóny v podpažích, lahváče a plechovky plzně zastrkané do kapes. vypadali chudě a kromě dvou všichni kouřili. kouřily i babičky a skoro všichni měli na zádech ošuntělé batohy. když přijel vlak zaujalo mě elegantní cvrnknutí, kterým odhodil vajgl jean-paul sartre v kšiltovce.
ve vlaku jsem si natahnul nohy, vyměnil ponožky a těšil se na resu, se kterou jsem měl mít sraz. asi třicet minut před drážďany mi napsala, že je jí špatně, že jí to mrzí, ale že se neuvidíme. protože jsem měl napsané kontakty až na podvečerní spolujízdy, vzešlo z toho volné odpoledne v drážďanech. procházel jsem knihkupectví, prohlížel fotografické knížky, zašel si na oběd do asijského bistra, dal si tam nudle a čaj, fotil obrázky, které jsem pak skoro všechny vymazal. skoro celou dobu pršelo.
do lipska jsem jel spolujízdou v šest dvacet jedna, jeli jsme na sachsen-ticket, já jsem sotva čuměl, o konverzaci nestál, tak jsem usnul. v lipsku vše při starém, slečny mají neoriginálně originálně procvakané rty a nosy a 3. března pijí na zastávce lahváče sternburgu.
dnes byl dlouhý den, který začal už včera. měl jsem noční v čt, nespal, skončil v šest a vyrazil rovnou na masaryčku. za pět minut sedm jel vlak. v kupé jsme byli čtyři, chvíli jsem přemýšlel, zda si sundat boty a natáhnout se přes celé sedadlo a pak jsem se přesně tak natáhnul. v leže jsem spal až do ústí, z ústí do děčína jsem klimbal v sedě. mezí ústím a děčínem fotogenicky pršelo, seděl jsem u okna proti směru jízdy a jednu chvíli přemýšlel, jestli mám fotit labe a kapky rozmázlý na okně. nakonec jsem byl línej vytahovat foťák z krosny, ten obraz si ale budu pamatovat.
v děčíně jsem měl dvě hodinky, chtěl jsem snídat levně, za koruny. bloudil jsem děčínem a hledal nějakou restauraci, měl jsem v hlavě míchaný vajíčka a kafe. nakonec jsem skončil v cukrárně se třemi chlebíčky a kávou s mlíkem v plastovém kelímku. chtělo se mi spát, ale čet jsem si. po cestě zpátky na nádraží jsem nakouknul do knihkupectví, ale na žádnou knížku, co by mě přemluvila, abych si ji koupil, jsem nenarazil.
na nádraží jsem čekal dvacet minut na motoráček do dolního žlebu, dal jsem si druhý kafe, tentokrát z automatu, a udělal dobře, že jsem chtěl cukr.
když jsem v dolním žlebu vystoupil, už nepršelo, chcalo. asi tři minuty jsem marně čekal v podchodu a pak vyrazil. za chvíli jsem měl mokrý boty, ale vítr mi foukal do zad, takže jsem měl promočený paty a ne stehna, to byl klad. za chvíli už nechcalo, ale přišlo to, čemu se ve zprávách říká déšť se sněhem.
za 40 minut jsem byl v schoeně a čekal na s-bahn. za chvíli dorazili i němci, kteří přijeli přívozem z hřenska, kartóny v podpažích, lahváče a plechovky plzně zastrkané do kapes. vypadali chudě a kromě dvou všichni kouřili. kouřily i babičky a skoro všichni měli na zádech ošuntělé batohy. když přijel vlak zaujalo mě elegantní cvrnknutí, kterým odhodil vajgl jean-paul sartre v kšiltovce.
ve vlaku jsem si natahnul nohy, vyměnil ponožky a těšil se na resu, se kterou jsem měl mít sraz. asi třicet minut před drážďany mi napsala, že je jí špatně, že jí to mrzí, ale že se neuvidíme. protože jsem měl napsané kontakty až na podvečerní spolujízdy, vzešlo z toho volné odpoledne v drážďanech. procházel jsem knihkupectví, prohlížel fotografické knížky, zašel si na oběd do asijského bistra, dal si tam nudle a čaj, fotil obrázky, které jsem pak skoro všechny vymazal. skoro celou dobu pršelo.
do lipska jsem jel spolujízdou v šest dvacet jedna, jeli jsme na sachsen-ticket, já jsem sotva čuměl, o konverzaci nestál, tak jsem usnul. v lipsku vše při starém, slečny mají neoriginálně originálně procvakané rty a nosy a 3. března pijí na zastávce lahváče sternburgu.
2 comments:
pohoda svoboda
Moc pěkně jsme se vše dozvěděli... To se mi líbí...
JKa
Post a Comment