ve středu večer přijela resa, pobyla dva dny, dnes odpoledne odjela, byla to legrace. odpoledne i večer jsem strávil v nationalbibliothek nad časopisy stern z konce 40. a začátku 50. let. byly mi dobrými, tichými společníky. skončil jsem těsně před zavírací dobou, před desátou, a měl hlad, protože jsem od snídaně, kromě "eine tasse kaffee" v kavárně cantona ještě s resou, nic neměl. venku poprchávalo, na tramvaj jsem čekal čtyři minuty. v šestnáctce potom koukal z okna a tak trochu rekapituloval. přemýšlel jsem co sem napíšu, co si nechám pro sebe, a dojel k nádraží, kde jsem přestupoval. v jedničce jsem v ohlížení pokračoval, ale už nekoukal tolik z okna. ze spolucestujících mi utkvěl pár vysokých důchodců. tak vysoké seniory jsem ještě neviděl, paní byla ještě větší než pán a musela mít tak metr devadesát. nyní si vybavuji i chlapce sedícího naproti s podivným pážátkovským účesem a obličejem poněkud oscarwildovským.
v poslední době se mě několik lidí ptalo, zda jsem smutný, že už mi to tady končí, nebo jestli už mám radost, že jedu domů. já odpovídal, že ani jedno, ani druhé. že prostě jenom změna. v tramvaji jsem ale "vymyslel", že to zas tak úplně bez emocí není, ale vlastně to není ani tak kvůli odjezdu z lipska, jako spíš kvůli tomu, že to všechno tak nějak rychle běží a ještě ke všemu nabírá na obrátkách.
zítra sepíšu dojemné rozloučení, poděkuji za pozornost a blogu odpískám.
