vracím se do poustevničtějších kolejí. přes noc napadl sníh a ve schleussigu voní vzduch uhlím jako na vesnici. romantiků s černě umazanými prsty je ve čtvrti zřejmě víc.
navzdory sněhu lidé nenechali kola doma. včera jsem viděl jednoho, co se posněženou cestou v parku statečně hnal na galuskách. myslím, že si během dne musel v nějaké prudké zatáčce strašně rozbít držku.
po cestě domů jsem tajně doufal, že by dana mohla umýt nádobí. (dana obecně nádobí moc nemyje. dana nádobí nejenom nemyje, dana ho po sobě ani neuklízí. když vstávám později než dana, vím co snídala. pravidelně vídám na stole v kuchyni otevřené mléko, rozbalené rozteklé máslo. občas na stole leží nakouslá čtvrtina rajčete, někdy objevím zbytek sýra, jindy okoralý krajíc, nedojedené muesli. pravidelně nacházím na stole drobky. dana často snídá čerstvé housky, které si donáší z nedaleké pekárny. ostatky daniny snídaně pravidelně fascinovaně uklízím.) když jsem došel domů a zjistil, že dana nádobí neumyla, vlastně jsem nebyl překvapený.
1 comment:
gut post, man.
taky sem byl včera na kole v praze, která pod dvaceticentimetrovou vrstvou sněhu ve slunci a s azůrem nad hlavou připomíná špindl...
pro fotografa žně.
kdy uvidíme nějaký rámečky z leipzigu unter der schnee?
Post a Comment