jen taková fotka z bruselu, víc nic

drážďany hypertextově

dnes jsem večeřel u arjena zeleninovou polívku a arjen vyprávěl, jak malým dětem, který hlídal, vysvětloval teorii relativity.
trochu jsem si hrál s blogovou formou, tak se třeba podívejte na mírně hypertextové vyprávění o výletu do drážďan. tady prosím.

je to za námi

když jsem se v půl jedný vzbudil, hlava mě bolela. když jsem přišel do kuchyně, zvracel tam dj. dj teď spí u anji v pokoji, občas zachrochtá a pokusí se o zvracení. při snídani jsem přes zeď slyšel jeho sténání. v kuchyni se nám usídlili notorové, kteří si dávají "kontrabier", "kontrawein" a kouřej jednu za druhou.

bylo tu hodně lidí, většinu jsem neznal. mluvil jsem o ndr, krakonošovi, nemocnici na kraji města, o vstupu bulharska do eu, o premiéře prvního a posledního filmu, ve kterém jsem hrál, o walesu, o kaczyńském a o tom, že když jsou partneři z různých zemí, měli by se naučit jazyk toho druhýho.

mluvil jsem s maciejem, ninou, mendy, arjenem, markem, s (teď nevím, jak se jmenuje). prohodil jsem pár slov s annou, falkem, andrém... měl jsem na hlavě kozáckou čepici, vypil jsem 7 piv, dvě becherovky. když mi přišla sms od franzisky, ve které se ptala, jaká je party, odpověděl jsem: "also nach sechs biere kann man eigentlich nur mit schwierigkeiten sagen, dass die party scheisse ist". po šesti pivech, může člověk jen s obtížemi říct, že je party na hovno.

přípravy vrcholí

nějak mě ta naše super mega party začíná srát. už máme nakoupenej chlast, aparatura je na místě, pokoj anji je vyklizenej, její postel je teď u mě v pokoji..
celý mi to přijde jako ztráta energie. zabývání se něčím, co vůbec není třeba. hudba bude moc nahlas, tak si s lidma, který jsem pozval, stějně pořádně nepopovídám. radši bych s nima zašel v klidu na pivo. a těch ostatních sto mě vlastně ani moc nezajímá..
a taky mě sere, že budeme vopruzovat ostatní spolubydlící a vlastně celou ulici, protože to bude hodně hlasitý, aspoň co jsem viděl ty repráky. no nic, třeba se to ještě vyvrbí, nebo mám jen negativistickou náladu.

moji spolubydlící se tak trochu zbláznili

v pátek má u nás ve wg proběhnout einweihungsmegaparty (něco jakou kolaudační nebo tak). bude to velkolepé, má tu být asi 120 lidí. moji spolubydlící se na ni neuvěřitelně těší. spiklenecky teď v kuchyni plánují jak v německým generálním štábu za první světový války. dát do chodby zelenou nebo červenou lampičku? kde sehnat projektor? budou se dělat chlebíčky? budou tu, u nás doma, hrát asi tři dýdžejové, bude tu bar, kde budeme prodávat piva, víno, panáky a sangrii. všichni se vožerou, někteří poblejou, jen doufám, že ne mně do postele.

za mnou nepřijela

tak nějak nevím, co bych sem psal, dostávám se do skluzu. o věcech, co se staly před týdnem, se mi v tuhle chvíli už nechce psát, tak je vynechávám, nechávám propadnout, projít. fotka pána z bruselu se mi nějak znelíbila, tak jsem to vymazal. úroveň ostatních kolegů blogerů je vysoká, vojtěch má svoje bezdomovce a mladou svobodu, za plopezem přijela jeho milá, evka si jede svoji soap operu. já jsem zase v lipsku, po skoku do česka, opět "doma" ve svojem modrým pokoji.

zima ještě nepřišla, tak jsme po kursu fj mohli zajít s maciejem z polska do plusu koupit sternburg a potom každej svý dva teplý lahváče na lavičce nedaleko augustusplatzu vypít. vlastně jsme ještě předtím byli na středověkým vánočním trhu, kde moje kamarádka, studentka anglistiky franziska, prodává něco jako plněný ciabaty. maciej dostal jednu zadarmo, já nechtěl. s maciejem si rozumím, mluvíme spolu německy, je fajn.