právě jsem přijel

právě jsem přijel spolujízdou z drážďan, vezl mě organizátor drážďanského hudebního festivalu. černou lancií jsme to kalili chvílema skoro 200 a přitom se bavili o evs, těžbě hnědýho uhlí a hudebních festivalech. byl potěšenej, že znám kapelu värttinä. 10. listopadu jim pořádal koncert a měl strach, že nikdo nepřijde. v německu je prý nikdo nezná.
v drážďanech jsem byl na návštěvě u resy a taky kvůli výstavě blick_wechsel - fotografen zeigen ihre stadt st. petersburg. nebylo to nic moc, opakovala se situace "nejlepší-fotka-výstavy-je-na-plakátu".

tak to je resa

od středy mám půjčenej ze školy půjčenej nikon d70. na werkstatt fotojournalimus máme vytvořit fotoreportáž z výuky na našem institutu, tak jsem byl v pátek cvakat na semináři Blutige Rächer - lachende Geister - Das neue Koreanische Kino. ale co se dá vymyslet v místnosti, kde lidi seděj, nehejbou se, většinu času koukaj na televizi a navíc je tam tma jak v pytli. zachránila mě citlivost 1600 a ukázky z kim ki-dukovejch filmů.

holky od kim ki-duka

hercem

po cestě na výstavu korejský kaligrafie jsem minulou neděli potkal arjena z holandska, který bydlí o patro výš (něco jsem tu už o něm psal), a jeho kamaráda jeremy curla "from london". v tu chvíli jsem ještě netušil, že moje krátká herecká kariéra právě začala - přátelé jeli do gruenau (to je něco jako jižní město, ale v malým) obhlédnout budoucí místo natáčení krátkého filmu the supermarket - "would you like to play in my film?," zeptal se mě v zápětí jeremy a já, aniž bych věděl o čem to bude, kývnul. dostal jsem hlavní roli.
o čem to bylo? v tom filmu jsem byl "boring man" a "man of habit" zároveň. chodil jen do práce, tam se nudil, večer šel domů, po cestě si koupil v supermarketu vždy to samé jídlo a pomerančový džus, platil vždy u stejné pokladní, jídlo ohřál v mikrovlnce a usnul u televize. to se opakovalo do té doby, než jsem v okně naproti uviděl "moji" pokladní líbat se s nějakým chlápkem. pointu filmu neprozradím. během natáčení jsem absolvoval i milostnou scénu se sousedkou odshora annou (o té už tady taky něco padlo). prý je spousta kluků, který by mi záviděli, říkala spolubydlící dana, ale mně se anna nelíbí. natáčeli jsme i v supermarketu hit, jeremyho londýnský přízvuk nám všude otevíral dveře. škoda, že nikdo netočil film o filmu. ten by byl totiž, jak po předposlední scéně "rejža" prohlásil, mnohem zajímavější.
proč vlastně točil mr. curl ten film? prý po něm chce londýnská producentská firma nějakej film, kterým by se mohl prezentovat, pak dostane práci. jemu už se ale jeho krátký filmy nelíbí a tak chtěl natočit něco novýho.

kdo je jeremy curl? studoval historii v holandsku na stejný univerzitě jako arjen. prý se živí tím, že fotí v londýně kapely a vždycky si řekne o hodně peněz, taky točí videoklipy a reklamy. ale pod www.jeremycurl.com, adresou, kterou mi řek kolem druhý ráno, jsem nic nenašel, ale je pravda že už jsme byli oba dost přiožralí. jeremy vypadá jako pátej beatle - dělal jsem si z něj srandu, že je paulův zamlčenej syn. natáčení skončilo ve čtvrtek, ve čtvrtek byla i erasmusdeutschlandparty.

vlastně jsem na ní nechtěl jít, ale po deutschkursu, na kterým jsem vyprávěl, jak jezdím po lipsku načerno a frau lehrerin vysvětloval, co je to trolejbus, jsem se přidal k magdě z varšavy, ta studuje bohemistiku, a predragovi z bělehradu. že teda půjdeme na párty. ten večer jsem objevil svoji oblíbenou značku vína - kadarka - aus der ehemaligen jugoslawischen republik mazedonien. litr jí stojí jen euro dvacet. je tak sladká, že si ani nevšimnete, že pijete alkohol.

domů jsem přišel až nad polednem.

v pátek mi v polským institutu utekla výstava fotografií krzystowa kieslowského z lodzi. to mě mrzelo, na netu psali, že je do 17., ale sbalili ji už 16. tak jsem si aspoň opsal kieslowského citát z plakátu:

es ist nicht wichtig, wo man die kamera hinstellt. wichtig ist wozu.

wenn es am samstag regnet

když v sobotu prší, vstávám pozdě (ale pozdě vstávám většinou i když neprší a není sobota). snídám dlouho, většinou sám (protože ostatní už dávno snídali, občas jsou už i po obědě). ke snídani poslouchám apollo radio - hrají tam hudbu, kterou bych si sám asi nikdy nepustil, ale která se mi líbí.

dneska taky pršelo, ale šel jsem do nečasu koupit na nádraží dva barevný filmy fuji 400 za 6.99. potom jsem navštívil grassi museum. výstava se jmenovala himmel - erde - mensch. korejský kaligrafie od jung do-juna. byl jsem nadšenej a koupil si i katalog k výstavě. něco z výstavy:

Mein Glück
Ich züchte Blumen und pflanze Bambus
mit Gemälden zur linken und büchern zur rechten,
mehr wünsche ich mir nicht.
Ja, in meinem Zimmer allein bin ich glücklich.

česky zhruba tak:

moje štěstí
pěstuji květiny a sázím bambus
s obrazy po levé a knihami po pravé straně
si víc nepřeji.
ano. sám ve svém pokoji jsem šťastný.

aussicht aus unserem balkon

leipziger aufnahmen

dneska jsem si vyzvednul cd s pěti filmama, tak se, věren své specializaci, můžu vyjádřit obrazem. inspiruji se žánrem kolegy plopeze.



lipsko je staveniště



ne všude je ordnung...



...protože tady nejsme tak úplně na západě...



...máme tu paneláky i v centru



tam je taky hotel, kde už hosti nepřespávaj



ani tady to nežije



ale je tu klid



destrukce je fotogenická (proto jezděj všichni český fotografové na ukrajinu)



tady už se ale nedozvoníme...



...tak půjdeme domů, do wg

pokračování příště - картинки с wg

alltag

v clara-zetkin-parku už většina listí poletuje, teploměr se v noci učil záporný čísla, zahájili jsme topnou sezónu.

na včerejší večerní program (českej a polskej dokumentární film v rámci dokfestivalu, snobská festivalová párty v polským stylu (spočíval v tom, že tam prodávali wodku wyborowou), na kterou nás dostala kamarádka macieje, ale vlastně nic zajímavýho, kromě toho českýho filmu) jsem vstal docela svižně. ráno mě čekal seminář interkulturní komunikace, v 9.30 vyrážím, v půli cesty už mi bejvá horko a rozepínám bundu, do seminargebaeude potřebuju teď bez kola asi půl hodinky, dneska jsem byl na čas.
na zpáteční cestě domů jsem zašel do Walter-Heinze-Strasse nechat vyvolat dosavadních pět filmů. je tam zašlej agfa fotolab, kde si (tolik moje spolubydlící) choděj nechat vyvolávat fotky i studenti z místní hgb (hochschule fuer grafik und buchkunst). příjemně mě překvapili s cenou - se studentským průkazem jen dvě eura za vyvolání barevnýho filmu. naskenovat to ale musím nechat jinde, protože nemají scaner.
ve třičtvrtě na tři už jsem na (pěší) cestě do lumumbastrasse (chudák tasumbu tawosna) na deutschkurs. první kurs nuda, druhej míň. nejvtipnější je kolega teplej makedonec. mluví asi osmi jazykama, německy se učí asi dva měsíce, studuje překladatelství francouzština-makedonština a v lipsku je na stipendiu pro studenty lužický srbštiny a tak na mě pořád mluví lužickosrbsky. po kursu jsme zašli na pivo, tak už vím, že wei je z taiwanu a x (teď mi vypadlo, jak se jmenuje) z hongkongu. ta má dva pasy - čínskej a britskej - a taky má ráda film 2046. když si píše s bráchou přes icq, píše on čínsky a ona odpovídá anglicky. tak dobrou. kdyby chtěl nějaký frankofil vidět život lipského erasmáka francouzskýma očima - blog kolegyně francaise z deutschkursu.